DROBNÉ INSPIROVÁNÍ K ROZVÍJENÍ ŽIVÉ LÁSKYPLNOSTI K PŘÍRODNÍMU SVĚTU
Podělím se zde s Vámi o velice krásný způsob, kterým se jednoduše a přeci účinně můžeme přibližovat přírodnímu světu a alespoň prvopočátečními krůčky počít mnohem vědomější souznění s ním...
Snad jen na okraj zde zmíním, že zcela nepochybuji a jsem přesvědčena o tom, že celá příroda, v síle všech svých živlů harmonicky pracuje a tká, od nejmenších až po největší děje a že tyto síly mají i své vlastní zformování, svoji podobu.
V celé přírodě, v každém z živlů působí zformované přírodní síly; podobou těchto zformovaných sil jsou živé přírodní bytosti, od nejmenších, po největší.
V zemi, ve vodě, v ohni i ve vzduchu to bez ustání pracuje pilnýma rukama nespočtu věrných živobytostných služebníků. Bez jejich práce by hmotný svět neexistoval, oni jej vytvořili. Připravili a také spravují zdejší svět, abychom my, lidé, zde mohli žít a vyvíjet se.
Bytostná podstata přírody a duchovní podstata člověka - mají se živoucně zachvívat v harmonickém souznění a spolupráci.
Víme o tom?
Mnoho krásného a hodnotného o práci přírodních bytostí se můžeme dovědět např. v knihách, které napsala paní Margot Ruis.
"Teprve udržením čistoty myšlenek se stanete lidmi, které chce Stvořitel ve svém díle milostivě přivést k vědění, jež jim propůjčí věčnost a učiní z nich pomocníky ve stvoření. Ti jsou hodni přijímat vznešené milosti, určené lidskému duchu, aby je v radostném a vděčném předávání poskytl přeměněné těm tvorům, kteří je mohou přijímat jen takto člověkem přetvořené a kteří jsou dnes od nich násilně odříznuti úpadkem lidského ducha, ač již zažili doby lepšího a čistěji se zachvívajícího lidstva.
Abd-ru-shin, z přednášky První krok
My, lidé, se živobytostem přírody smíme přibližovat. Ale nejen to. Smíme a máme jim předávat sílu námi přepracovanou, kterou jsme předtím sami obdrželi shůry (jinou totiž nemáme)... k rozvíjení všeobecné harmonie a blaha v celém stvoření. Pravé, krásné cítění, myšlenky, i činy..., ale žel je tomu již dlouho i naopak, sešli jsme z dobré cesty.
Dnes, žel, i lidé, kteří přírodu milují a snaží se ji chránit, vědění o živobytostech postrádají. Nejde o svět mýtů, bájí a pohádek, jde o skutečnost.
Příroda nám toho tolik poskytuje, viďte? Snad žádný člověk by nemohl říct, že přírodu nemá rád. Již jen malá procházka na čerstvém vzduchu, nastavení se slunečním paprskům, cesta po louce nebo lesem... nás dokáže občerstvit naši duši, povzbudit, potěšit svojí krásou. Bez vody bychom nemohli žít. Jídlo pochází z přírody. A ještě bychom ve vyjmenovávání dlouho pokračovali.
Proto je jistě i namístě, abychom si přírody vážili, chránili ji, darovali jí naši vděčnost. Abychom obnovili vše, čím se k přírodě vztahujeme a vše očistili a uzdravili. Začít musíme, jako úplně všude, od sebe.
Při výletech a procházkách můžeme pro přírodu i uskutečnit malá obdarování. Stačí nám pořídit si několik kamínků (např. dobře dostupných polodrahokamů) a v čisté upřímnosti do nich vetknout vroucí vyzařování lásky naší duchovní podstaty a překrásné myšlenky. Tyto kamínky potom můžeme vědomě a čistě darovat přírodě, jejím bytostem. Můžeme je uložit do země, do vody, ke stromům, k rostlinám... Je to jednoduché a dětsky prosté i krásné zároveň. Velmi jednoduše to zvládnou i malé děti.
Příroda je s námi spjata, vnímá nás, naslouchá nám. Porozumí naší znovuzrozené duchovní lidskosti. Hovořím proto o koloběhu lásky, protože sami jsme trvale obdarováváni, jsme však také povoláni, v poslušnosti zákonů stvoření, nejenom přijímat, ale prvně také dávat. Můžeme a máme takto konat vědomě.
Vědomost naše konání povyšuje a časem, pokud se v touze po rozvoji nezastavíme a zůstaneme-li pokorní, nás jistě bude moci přivést ještě k mnohem hlubším úrovním spolupráce naší lidské duchovní a přírodní bytostné podstaty.
(Apropos, bytosti přírody, jako živoucí zástupci bytostného působení kolem člověka jsou "pouze jedním oddílem" v této podstatě se zachvívajícím; kolem nás, lidí, je bytostného působení mnohem více. Potřebujeme o tom vědět a upravit své pozemské spravování věcí podle toho. Zkoumejme to. Chtějme vědět více.).
Nechť každý z nás je malým strůjcem koloběhu láskyplné a vědomé výměny sil, k tomu jsme určeni.