Dotek s Vyšší Mocí

"Kdyby tento proud síly pronikající ze Světla celým stvořením jednou ustal, tu byste vy i celý svět zahynuli!" z knihy Život Ježíšův na Zemi 

Nad naším duchovním lidským druhem odevždy, nepředstavitelně nejjasněji a nejsilněji září ještě VYŠŠÍ DRUH. Řekneme-li VŠEMOUDROST, pak význam tohoto výrazu je s tímto VYŠŠÍM DRUHEM jistě a neoddělitelně spjatý. Také všemoudrá PROZŘETELNOST.

Můžeme se my, náš "malý" druh s tímto "vyšším druhem" setkat? 

Z čistě věcného hlediska při takových úvahách může být nápomocný pojem TLAK jako projev síly. Druhy se ve stvoření setkávají zákonitě, působí na sebe určitou silou, tlakem. 

Druhy se tedy setkat mohou a může se tak dít a děje neustále. Člověku jen chybí otevřené vědomí v tomto směru a využití schopností, které k tomu chová v sobě skryté. 

V každém z nás, opravdu v každém!, dlí světlé jádro lidsky duchovního vědomí, ne samo ze sebe, ale jako DAR od VYŠŠÍ MOCI, od Boha. 

Právě v něm, v tomto jádru, v duchovním nitru každého člověka - v každém z nás - tkví možnost vědomého "setkání" a "setkávání" s Vyšší Mocí. Skrze naše nitro se nás Ona dotýká. Účinkům tlaku této Vyšší Moci jsme přeci trvale vystaveni. A v tom to tkví.

Je to něco mimolidské, vyšší, nedohlédnutelně vysoké, a přeci jsme s tím neoddělitelně trvale spjati, ve svém jádru, v jiskře ducha, která se JEN vlivem Vyšší Moci směla zrodit ve stvoření. 

Zrodit a... procitnout ke svému vědomí. 

Procitnout ke svému vědomí a... vydat se na pouť svého uzrávání... až do hrubohmotnosti této malé Země.

Ani zde na Zemi nejsme Prozřetelností opuštěni, vždyť jiskru svého ducha máme stále s sebou!

Nezapomněli jsme na ni?

Rozvzpomeňme se jen.

Oživme V SOBĚ vlastní duchovní jiskru, jíž se smíme vědomě dotýkat účinků Prozřetelnosti našeho Tvůrce. Vložme sebe, své bytí do proudů Harmonie z Prozřetelnosti prýštící. Lze to učinit v každý okamžik, denně, neustále. Nalaďme se jen na to. Ve vlastním cítění. Rozumem to nelze.

A byly Prozřetelností vetknuty do prostoru a času ještě i DOBY PLNÉ MILOSTI, kdy se smíme setkat, prolnout s Ní ještě... těsněji, lze-li to tak lidskými výrazy vyjádřit; kdy Vřídlo všech Sil pro Stvoření ve Výšinách daruje a rozlévá zcela nové posílení každému z tvorů.

Proto se utišme. Otevřeme se plně a pokojně, nyní v květnu, ale poté i kdykoliv, darovanému vysokému dění ve Všehomíru.  

Využijme v osobním prožití tuto MILOST prostě, bděle a radostně. Jen my a ONA. 

Nechejme svému duchovnímu nitru napít se ze Svatého Vřídla Sil a již nikdy neopouštějme vědomí této vzácné chvíle. Nesme v sobě hrdě takové prožití ve všech dalších okamžicích na našich cestách, přetavme jej do nikdy neustávající nejživoucnější snahy BÝT ČLOVĚKEM BOHU MILÝM a nikdy v tom nepřestávejme.

Jen Jemu, Bohu, patří všechen náš DÍK.