OBYČEJNÁ MEZILIDSKÁ LASKAVOST

"Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky, poněvadž jinak je to nemožno." — Jan Amos Komenský

Ukazuje se prostá cesta k pokroku, ba k překonání mnohé propasti, do níž hrozí to zřícením ještě každému z lidí. 
Anebo snad, ...kdo již je opravdu v bezpečí na druhé straně lávky nad propastí? 

Buďme k sobě upřímní! Nejprve a hlavně k sobě samým! 

Světlo v zesílení obklopuje každého z nás, ať jsme kdekoliv. Na vše v nás spravedlivě svítí a všechno pravdivě ukazuje. Nikdo tomu nemůže uniknout, byť by se i skrýval, před druhými pitvořil a klamal. Světlo je vždy a navždy bude vítězem v každém směru.

Mnohému "duchovnímu člověku", promiňte mi zde prosím ty uvozovky, neboť duchovní lidé opravdu existují, o nich napíši za chviličku; nyní však o těch, kdo by se za ně rádi vydávali, ačkoliv se jen noří v smrduté bažině své namyšlenosti až hrozí jim již i utonutí v ní... Dost však o tom, není to vábné, přesto přeji upřímně, aby, je-li zde někdo takový, dokázal se ze své slabosti včas osvobodit.

Tam však, kde je pokora v člověku, tam může přijít pomoc! 

Vytanula mi nyní na mysli píseň "Vítr to ví", znáte ji? k případnému poslechu zde

..."i stéblo je záchranný pás"..., zpívá se v ní.

V kom nyní kypí ještě to nečisté, a on to touží změnit, sebe změnit, může pomáhat i každičké stébélko OBYČEJNÉ MEZILIDSKÉ LASKAVOSTI, kterou v případných situacích darujeme druhému člověku. Upřímně, bezelstně, bez přetvářky. Dětsky prostě. S dobrým chtěním. I moudře a s nadhledem - nenechejme se nikým a ničím vyprovokovat, vyvést z vnitřní míruplnosti a klidu, kterých jsme již na naší pouti dosáhli.  

I ona, obyčejná mezilidská laskavost a trpělivá vstřícnost dokáže posilovat to lepší v nás, to dobré, které je přeci i příbuzné s prožíváním čisté a vědomé touhy po Světle v našem duchovním srdci, jež vede člověka vítězným směrem. I skrze obyčejnou mezilidskou laskavost a slušnost, spolu s věcností se přibližujeme ke Světlu. 

Ať právě a jen touha být dobrým, laskavým člověkem, vítězně rozezvučí naši duši, naše myšlenky, slova i skutky. Další cesta se před námi pak "otevírá již sama", zákonitě; vede k větší a větší otevřenosti přijímat další a další pomoci a sílu ke stálému dobra rozhojňování v nitru i navenek.

Pravá duchovní lidskost je prostá. 

Neuhýbejme před tím, když v nás nyní sílící paprsky Světla odhalují úplně každý milimetr i něčeho nepěkného. Ano, není to příjemné, ale je to podstatné. A je to POMOC. Uvidět to v sobě a mít možnost vypořádat se vítězně s tím. ROZHODNOUT SE V NITRU POKORNĚ K TOMU. K DOBRU. JIŽ JEN K DOBRU. 

 ~

Důvěru, odvahu, pohyb vpřed! 

Po "visuté lávce" byť i jen obyčejné mezilidské laskavosti do bezpečí a ochrany dobrých Sil. 

To přeji upřímně a vřele každému z nás.