Posíleni

Lidský duch je prostoupen, ovanut, ovinut a zcela občerstven novou silou. Jako v ozvěnách smí se vracet k jeho zraku blažený tok obrazů nedávného vzácného prožívání...

...Dostoupal jsem na místo s překrásným výhledem na chrám. Nitro tišící klid je všudypřítomně stálý, přesto tepe to zde nikdy neustávajícím, nejvroucnějším pohybem, v němž všechno třpytí se a září jako kapky ranní rosy odrážející snad celé triliády slunečních paprsků. Spolu s mým průvodcem mohu zde spočinout, naslouchat a...  připravit se. 

Vzduch je prosycen nevýslovně mocně, prostupuje to i celou mojí bytostí. Nejzřetelněji posvátně chvějivá, hrdinsky pevná i nejjemněji něžná, vážná a přeci měkce dětská, je nyní atmosféra jež mne obklopila. Co přichází z vyvýšených míst, ze srdcí těch, kdo v chrámu smí být nyní nejblíže, k tomu přidává se nejzbožněji také spoluznějící chtění nás všech ostatních, kdo smějí zde nyní v blízkosti prodlévat. To všechno pospolu, jako nejbělostnější plameny touhyplně vážného očekávání, jako jediný chór, jen vzhůru mířící, nejbělostnější, úctyplná bdělost k vážné chvíli. 

Nevýslovně veliký a nepředstavitelně krásný je znějící světlý tlak v mocně chvějivém očekávání nejvýše posvátného dění, jehož čas se každým okamžikem přibližuje.

...

Co smělo nastat v samém nitru chrámu, nyní znenáhla smí přitékat, linout se a v šumivosti průzračně se vlnit až k nám. Jen s obtížemi mohou to zde má slova zcela vystihnout. Uprostřed pestrobarevně kvetoucí nádhery záplav zdejších květů, smím spočívat, zcela v nitru otevřen a poddán tomu nedohlédnutelně mne přesahujícímu zázraku přilévání té nejčistší, nejsvětlejší Síly...   

Tolik směl jsem toho ve světlé zahradě prožít, tolik obdržet. V prostranství slunného loubí směl jsem přijmout posilu do nitra, živoucí krůpěj Světlé Síly, jež cele mne skrápěla svým občerstvujícím účinkem, omladila mé nitro, cele mne prostoupila a osvěžila. Prodlévám ještě další chvíle zde, ve světlém místě, zcela naplněn prožíváním přemocného dění, v nekončícím, hluboce vděčném, tichém spočinutí, než mne laskavě můj průvodce oslovuje k cestě zpět. On ujistil mne také, než jsme se rozloučili, že smím vám předat tato slova. 

Nyní, jako jeden z mnoha, kráčím zcela obyčejně opět tady na Zemi, nejniterněji hluboce povzbuzen, v rozradostnění ducha osvěžen, omlazen, posílen z Výšin Světů, a takto mířím vstříc dalším dnům. Vím, že na své cestě za Světlem nikdy neustanu. Ať kráčím kudykoliv, ať jsem kamkoliv vyslán, jen světlé paprsky nechť odráží se ve mně, jen tyto ať dokáži přijímat i předávat dál. A ano, i mne zde na zemi potkává ještě mnohá chvíle, kdy sám v sobě, za sebe, potřebuji ponejprv ještě jen to dobré a světlé správně rozpoznat a  v y b o j o v a t  ve vlastní duši. Ale já své proměně, dobru a lásce v sobě již věřím. 

Ať vítězí jen čistota, dobro a láska v každém z nás.