Probuzení

"...jako po zimě raší nové poupě, připravujíc se k rozkvětu..."

Jako zrána procitáme k životu a práci v novém dni,

jako narozením "procitli" jsme k bytí tady na Zemi, po těch minulých, abychom pokročili opět dál, 

jako po zimě raší nové poupě, připravujíc se k rozkvětu,

tak nyní smíme, máme i musíme, 
ať jsme kdekoliv, (v těle na této zemi nebo již - či teprve ještě - bez něj - mimo zemi), dospět k "velkému probuzení". 

PROBUDIT SE SVÝM DUCHEM. 

Kdo je niterně probuzen, je bdělým. Cítí se v přirozenosti přítomnosti živým; vnímá sebe být živou součástí všeho života kolem, až touhyplně dostoupá i k propojení s nadzemskými úrovněmi světlého tkaní, z jejichž nádhery a harmonie opět lačně přijímá; vyživuje a napájí svého ducha, je osvěžován na duši i na těle. 

Probuzený člověk, žijící takto vnitřně směřující vzhůru, a z podstaty své darované pozemskosti chce tyto výšiny i tady dole, na zemi, kde dočasně kotví v těle z masa a krve.

A právě krev.

Zdravá krev souvisí s probuzením. S probuzením souvisí zdravá krev.

Přes záření krve dáváme to krásné do tohoto světa.

Světlé zrcadlí se v nás, skrze nás proudí zase dále.

Probudit se vnitřně znamená ožít na duchu. Bdít, žít duchem, vzhlížet do světlých světů, cítit, tedy prožívat a vnímat jejich krásu, ponechávat si tyto dojmy v sobě svítivě živoucími - být živým duchovním člověkem,
mít zdravou krev a otiskovat niterné prožívání skrze ni i do okolí tady na zemi.

Síla ducha občerstvovaná svitem paprsků Pána je schopna přemoci to nízké zde, co jsme tady také i my zakotvili, samočinně to umí vytlačit stranou, pryč, rozpustit. 

Bytostné síly již takto pracují, připojíme se k nim?

Pečujme o vlastní vnitřní život, usilujme o ctnosti, o ideál.

A pečujme o zdravé vyzařování vlastní krve, zlepší se tím podmínky pro dobré uplatnění živých duchovních sil.