REVIZE SEBEVĚDOMÍ

"Kdo má v sobě pevnou vůli k dobru a snaží se dodat svým myšlenkám čistotu, ten již našel cestu k Nejvyššímu!" Abd-ru-shin

Nejsme tu zde dnes proto, abychom se v chorobném hloubání probírali vlastní osobou, ale zkusme se svižně a radostně, ve vděčném procítění, rozpoložit k určité revizi v sobě sama, stačí krátce; avšak do hloubky, až k jádru! Je to samozřejmě dobrovolné. :) Avšak vyzkoušeno, pomáhá to!

Cílem zde je - můžeme říci - OBNOVA a ČERSTVOST, POSÍLENÍ celé naší bytosti, očišťování, udržování dobra, radostnosti, zachovávání vroucího spojení se světlými silami a proudy stvoření - k použití v běžné všední každodennosti, v kterémkoliv případě potřeby..., protože dnešní svět, dosud plný chaosu, dotírá na nás svými energiemi, leckdy i velmi silně, ale to my nechceme! Chceme se před tím chránit! 

Proto potřebujeme dávat prostor udržování, posilování odolnosti vůči neblahým vnějším vlivům v našem okolí. (opakuji: samozřejmě to nevnucuji nikomu) 

podobně jako když košťátkem udržujeme v čistotě naši pozemskou domácnost od špíny a prachu, umýváme nádobí, pereme prádlo, zaléváme květy..., věnujeme potřebnou pozornost a čas úklidu a péči, 
aby domov stále krásně zářil...

Zajímavost z historie:
(nebo i ukázání směru?)

Z dochovaných pramenů je zřejmé, že otec vlasti, 
král Karel IV, člověk hlubokého duchovního
založení a přesvědčení, pociťoval, možná dokonce velice často, potřebu vnitřních kontemplací, obracení se do vlastního nitra a skrze něj k duchovnímu světu,
k Bohu, jako nezbytnost při čelení světským požadavkům, panovnickým i lidským nástrahám, v nejrůznějších záležitostech, při rozhodováních, při hledání správné, odpovědné cesty; vybudoval a zařídil k tomu účelu ryze soukromé hradní prostory Karlštejna, kde mohl nerušeně spočívat v takovém rozpoložení, v duchovně kontemplativním naslouchání, rozjímání, modlitbě,
které jej očišťovaly, posilovaly, přinášely odpovědi... pomáhaly v životě.

VĚDOMÍ - SVĚDOMÍ - SEBEVĚDOMÍ
to by mohla být linie postupu pro naši vnitřní práci, o které je tu psáno, co říkáte, přátelé? Český jazyk je nám v tom také nápomocný, viďte? Jen pronikejme hbitě a neovlivněně k pravé podstatě pojmů, vždyť jsou nám darovány z duchovního světa, abychom jim porozuměli...

Tedy, ZÁŘIVÉ ŽIVÉ SVĚTLO VE "ZPĚTNÉM ZRCÁTKU"? Ano! U každého z nás.
Světlo, jenom Světlo stálo nad kolébkou zrodu každého z lidských duchů, každého z lidí, i nás. Je nad námi stále, doprovází nás na všech cestách, nechce nás opustit. Ani my se nechceme oddělovat od něj, že? Byť by i byly naše cesty v minulosti jakékoliv, od něho vzdálené, důležité je naše TEĎ!

Tedy... neopomínejme utvářet si v životě čas a klidný prostor k vnitřnímu spočinutí, k prohlubování, k spojujícímu přístupu do míst našeho původu a našeho předurčení, k hluboké modlitbě, ...cítíte tam S v ě t l o ?  

A tak, kdekoliv se jen ocitáme na našich cestách, neopomínejme vděčný a uklidňující "pohled do zpětného zrcátka nám darované cesty vývoje ve stvoření." Ano, možná bude třeba otírat na něm šmouhy z prachu těch cest, ale to je přeci to nejmenší! A jednoho dne dorazíme k cíli! Světlo, které nám po celý čas "krylo záda", se rozzáří přímo před námi - my k němu po opsání velikého kruhu vývoje opět budeme moci doputovat. Vrátíme se tam,  o d k u d  j s m e  v y š l i. 

***

Živé, zdravé sebevědomí, v pravém významu, tedy pokorné i hrdé vědomí svého původu i odpovědnosti, to je svobodný, jasně zářící, pěkně svítící lidsky duchovní "artikl" v "poli" energií dnešního světa, sůl země, která pomáhá vkročení do nového světa. 

Vytrvejme na této požehnané cestě.