LIDSKÝ DUCHU, NEŽ VSTOUPÍŠ, ZASTAV SE, NASLOUCHEJ...

Jsi ochoten odložit nedůstojné břímě, které v tobě tkví?

Jsi-li žena, jsi-li muž, odpověz si na následující otázky. 

Hledíš vzhůru, ke Světlu, s opravdovou pokorou a touhou učit se, jak změnit sebe, aby jsi sloužil/a druhým v lásce? V té lásce, jež se cele přiklání k Lásce Boží a čerpá z ní a pro ní?

Jsou pro tebe Boží Zákony vším?

Propouštíš své malé já s touhou polepšit se, aby jeho místo vítězně převzala rostoucí síla tvého ducha?

Nespěchej. Zastav se v hlubokém spočinutí u každé z nich. 

TEPRVE NYNÍ SMÍŠ DÁL.

Zde naleznete - jistěže nedokonalé - uvažování o obrazech pro život v nové době, která přichází. Jsme jen malé součástky Božího Díla, avšak právě i na nás záleží, jaký je svět...
Jedině, když se cestou niterného otevření vydáme jako celé lidstvo, osvícené jasným zářením Pravdy, ze které smíme a chceme čerpat, budeme se i na Zemi moci přiblížit výstavbě, ve které se budou moci zrcadlit odlesky našeho pravého domova, Ráje. To jest východiskové přesvědčení tohoto psaní. 

Do každého okamžiku v našem bytí přitéká Síla shůry, kterou směrujeme dále podle svého vnitřního uzpůsobení. To jsou nezrušitelné a živoucně působící "doteky" nás, lidských duchů, s Božími Prazákony Stvoření. V tom nás, duchovní tvory, v těsném a trvalém sepětí, "doprovázejí bratři a sestry" bytostného druhu a pracují.

K člověku otevřenému přitom přichází Síly mnohem více. 

Potřebujeme se vědomě otevřít. A chápat, že sílu dáváme dál - naším vnitřním chtěním myšlením, slovy

"...teprve tím se pak stanete lidmi, které chce Stvořitel ve svém díle milostivě přivést k vědění, jež jim propůjčí věčnost a učiní z nich pomocníky ve stvoření. Ti jsou hodni přijímat vznešené milosti, určené lidskému duchu, aby je v radostném a vděčném předávání poskytl přeměněné těm tvorům, kteří je mohou přijímat jen takto člověkem přetvořené a kteří jsou dnes od nich násilně odříznuti úpadkem lidského ducha, ač již zažili doby lepšího a čistěji se zachvívajícího lidstva." Abd-ru-shin

Čerpajíc ze stejného, z jediného Pramene Síly, předurčeni působit spolu a přesto každý svým vlastním způsobem, ve vzájemném doplňování, kráčí cestami svého Bohem darovaného bytí... žena a muž. 

V historii věků však došlo k hrozivému pomýlení, když respekt žen i mužů k plnění úkolů svěřených samotným Tvůrcem téměř zcela vymizel. Nastal veliký zmatek, který ještě i dnes je tak strašlivě zřetelný všude na Zemi. Ale svítá nové probuzení, nové pochopení.
Ženě i muži nadchází nové  se potřebují v sobě z n o v u z r o d i t a stát se v díle stvoření užitečnými, jak je to Bohu milé. V plnění každý svého , v uplatňování vnitřních schopností stanou oba jako tvůrci nového požehnaného času na této Zemi.

Skrze ně se dostaví požehnání. 

Žena je přitom od počátku milostivě Tvůrcem obdarována velikým bohatstvím schopnosti silného vyciťování 
žena má být vědomá své vnitřní schopnosti, má rozvíjet své umění  citové vnímavosti vůči vlivům v okolí a ve vyciťování Vůle Stvořitele. 

První i všechny další kroky k proměně musí přitom učinit sám člověk.

"Važte si ženy jako takové, ctěte ji a ona se zformuje podle toho, stane se tím, co vy v ní vidíte."                                                           
                                                                           z Poselství Grálu od Ab-dru-shina, Mravnost

všechno duchovní poznání musí být přetaveno i do uzpůsobení poměrů a podmínek k rozvíjení lidského ducha na zemi, k tomu jedinému účelu.  

Žena a muž

Vyšší vnitřní schopnost ženy rozpoznávat charakter vlivů v okolí
+ umění podle své vůle řídit vlastní chtění a jednání - i působení na druhé